Jan Hanuš

Jan Hanuš se narodil 2. května 1915 v Praze císařskému radovi a centrálnímu řediteli Pražské akciové strojírny Františku Hanušovi a Blaženě Františce Hanušové-Urbánkové. Rodinné prostředí silně poznamenalo Janovo mládí. Měl šest bratrů a dvě sestry a on sám byl nejmladší. Často navštěvovali otcovo rodiště na Českomoravské vysočině poblíž Poličky, vesničku Nedvězí, ale ještě častěji pražské Urbánkovo nakladatelství hudebnin.

Janovu maminku učil hrát na klavír sám Zdeněk Fibich, který byl také kmenovým autorem Urbánkova nakladatelství.

A i když také Jan tíhnul k muzice, splnil otcovo přání a stal se úředníkem, neboť absolvoval pražskou reálku a později Československou obchodní akademii.

Odmaturoval v roce 1935 a nastoupil do zmíněného Urbánkova nakladatelství jako praktikant, který zde získal výuční list v oboru knihkupeckém a hudebně-nakladatelském.

To již byl i zkušeným muzikantem, který se naučil aktivně hrát na hudební nástroje, především na klavír. Studoval soukromě na Státní konzervatoři v Praze, kde za jeden a půl roku absolvoval tři ročníky dirigentské školy, byl zde i žákem Otakara Jeremiáše v oboru hudební skladba.

Pozdější Hanušovu tvorbu ovlivnil i pravidelný kontakt s Thálií - bohyní divadla. Hrál divadlo jako dítě a jako dospívající mladý muž se pokusil i o scénickou muziku.
Protože se v Urbánkově nakladatelství objevovali významní hudebníci, poznal Hanuš již záhy muže, kteří znamenali velice mnoho pro český hudební život: Jana Panenku, Karla Moravce, Františka Berku, při studiích i Víta Nejedlého, Jaroslava Doubravu i Jarmila Burghausera.

Tvůrčí pokusy a činnost muzikantskou krutě narušila válka a později i únorový převrat, který znamenal konec Urbánkova nakladatelství.

Jan Hanuš se stal koncem čtyřicátých a na počátku padesátých let kulturním patronem Chomutovska a šťastnou náhodou se setkal s JDS a Jaroslavem Cyrusem.
O tomto setkání píše ve svých pamětech:
Prožil jsem na Chomutovsku ještě mnoho pohnutých chvil a zmatků. Tenkrát tam byl neuvěřitelný kulturní úhor. Takový okres snad neměl nikdo z mých kolegů. Nebylo tam vůbec nic! Jeden jediný začínající dětský sbor v Jirkově. Ale to bylo také to nejhezčí, co mne tam potkalo. S jeho sbormistrem, mladým učitelem Jaroslavem Cyrusem, jsme se brzy spřátelili a je to věrné a upřímné přátelství, které mezi našimi rodinami dodnes trvá. Pro Jirkováčky jsem upravoval lidové písně, napsal a věnoval jsem jim "Jaro", první část svého "Českého roku", a "Husopasku" s doprovodem houslí. Jezdil jsem s nimi na prázdninová soustředění ve stanech, vyprávěl jsem jim o Smetanově "Mé vlasti", kterou jsme pak poslouchali u táboráku v naprostém tichu a soustředění ještě ze starého gramofonu na kliku.

Téměř z ničeho se podařilo Janu Hanušovi a jeho přátelům vybudovat hudební nakladatelství Panton, ale po sovětské okupaci byl z nakladatelství propuštěn.
Oč silněji na něho dopadaly za fašismu i komunismu rány ideologických bičů, tím urputněji pracoval.

Jeho dílo je značně rozmanité a bohaté. Jen namátkou lze uvést na 130 opusových čísel, mezi nimiž jsou i opery Plameny, Sluha dvou pánů, Pohádka jedné noci, Pochodeň Prométheova, balety Sůl nad zlato, Othelo, symfonické skladby, skladby chrámové muziky, oratoria, koncertní skladby pro sólové nástroje a spoustu písňových cyklů, v nichž nezanedbatelnou část tvoří skladby pro děti a dětské sbory.

Jan Hanuš byl často hostem JDS a věnoval mu řadu skladeb. Jeho sbory znějí z koncertního pódia, i když skladatel mezi posluchači právě není. A mají úspěch.
Právem byl ke svým osmdesátým pátým narozeninám, při Jarním koncertu ŽKS a JDS dne 29. dubna 2000 jmenován Čestným občanem Jirkova. Tento titul mu udělilo zastupitelstvo města dne 12. dubna 2000.
Jan Hanuš zemřel dne 30. července 2004.