Zdeněk Glückselig

Zdeněk Glückselig se narodil ve Strakonicích 22. června 1938. V roce 1955 se vyučil univerzálním soustružníkem v tehdejším učilišti státních pracovních záloh v Praze IX. Vrátil se domů a pracoval až do odchodu na vojnu v podniku ČZ Strakonice.
Narukoval do Jirkova a už mu zůstal věrným až do posledních dnů svého života.
Jako voják si krátil čas vystupováním po tehdejších estrádách v okolí s dalšími vojáky z posádky a brzy si mladého a talentovaného ochotníka všimli i v jirkovském ochotnickém souboru Tyl. Dostal nabídku v roli Uzel a exceloval natolik, že se stal rázem vyhledávaným hercem souboru.

Mezitím se seznámil se svou budoucí ženou a narodily se jim pak dvě dcery. To už byl v civilu a začal pracovat v dílnách Elektrárny Ervěnice. I tam si svou bezprostřední a veselou povahou získal nové přátele a žádný div, že mu nabídli řadu funkcí, což bylo v té době ostatně obvyklé.
A tak se stal členem závodní odborové rady, pak členem výboru divadelního souboru Tyl a hrál.

Vynikající úspěch ho čekal v roli vojína ve hře Voják, za kterou dostal krajskou cenu, úspěch měl i v hrách Trojané, Lhář a Host do domu.
To už byl v Nových Ervěnicích před otevřením Klub pracujících Jirkov, který měl převzít Závodní klub Elektrárna Ervěnice - Komořany (ZK Elko), kde také Zdeněk Glückselig pracoval. Poslední týdny před otevřením KP se mu nová budova stala doslova domovem.

Byl všude, kde ho budoucí vedoucí Klubu Vlastimil Malý potřeboval.
Že byl KP 24. dubna 1964 zdárně otevřen, je bezesporu i jeho zásluhou.
Když byla zvolena rada klubu, stal se jejím předsedou a byl jím po čtvrt století, až do zrušení KP na jaře 1990. Nové vedoucí klubu Miluši Kocourkové pomáhal, kde mohl.
Chrlil nápady jeden za druhým. Vymyslil zábavné pořady lidové hudby Ouplavickej koktejl a U Zvonu je candrbál, Staročeskou (Hornickou) pouť, pomohl realizovat Kavárny pro ženy, jejich obdobu Chlapklub pro muže, Večery pod lampou, Ples pověrčivých, Staročeský jarmark, Vánoční trhy.
V zábavných pořadech sám účinkoval jako moderátor a vypravěč vtipů.
Dokázal stmelit klubovou radu tak, že jeho nápady realizovala bez rozdílu velmi odlišných názorových diferencí mezi samotnými členy rady.
Sám pomáhal realizovat nápady jiných. Stál v pozadí výstav amatérů fotografů, filatelistů, pomáhal překonávat potíže klubových souborů, na počátku devadesátých let pomáhal uskutečnit nápad Josefa Hány zřídit městskou galerii.
Avšak vrcholem Glückseligova snažení byly nesporně tři periodické akce:
- letní klubové tábory, tedy soustředění pracovníků klubu před novou sezónou
- celorepublikové setkání dvojčat a vícerčat v areálu koupaliště na Červeném Hrádku
- ustavení náhrady zrušené rady klubu - pravidelná setkání nového občanského sdružení Dolní sněmovna.

Jeho zápal pro klubovou, kulturní a společenskou činnost je spalující. Klub se mu stal druhým domovem. V něm postupně ztrácel síly i zdraví. Nedovedl nikoho zklamat.
Udělal to jen jednou: 4. listopadu 2000 tiše a velmi nečekaně odešel.
20. listopadu téhož roku mu bylo uděleno Čestné občanství města in memoriam.