Menu
Město Jirkov
jirkov

Václav Jan Křtitel Tomášek

I když tento slavný skladatel a český vlastenec, předchůdce Smetanův a současník i přítel Františka Palackého, je mezi hudebními odborníky dobře znám, posluchači se setkávají s jeho díly jen občas a z Jirkovanů již jen málokdo ví, že V. J. Tomášek má velmi úzký vztah k našemu městu, přesněji k zámku Červený hrádek.

Skladatel se narodil 17. dubna 1774 ve Skutči (nyní Pardubický kraj) a již v mládí projevil mimořádný talent. Jako žák chrudimského ředitele kůru Pavla Josefa Wolfa se učil zpívat a hrát na housle, zatímco milovaný klavír mu byl odpírán a on se učil pokládat prsty na klaviaturu tajně a sám. Stupnice zvládal dvěma prsty a teprve v osmnácti letech se potkal s učitelem, který ho poučil o správném prstokladu. Houževnatý mladík nakonec zvládl hru na klavír virtuózně a sám se stal učitelem hry na tento nástroj. On to byl, kdo jako slavný klavírista vyučoval pozdější virtuózy Kittela, Schulhoffa, Voříška a především Dreyschoka.

Hluboce ho ovlivnila tvorba Mozartova a především Beethovenova, s nímž si dopisoval a několikrát se s ním i setkal. Tomáškův hudební sloh vyrůstá z předbeethovenovského klasicismu, avšak zaznamenává již rodící se romantismus.

Setkal se s K. M. Weberem a pojilo ho přátelství s J. W. Goethem, jehož na 40 básní zhudebnil.

S komponováním začal Tomášek velmi brzy.

Stejně jako ve hře na klavír, byl i v komponování v podstatě autodidakt. A právě dokonalost jeho skladeb dosvědčuje Tomáškovo geniální hudební cítění, takže svou prací velmi ovlivnil předsmetanovskou dobu. Jeho kontakty na české vlastence a především prodlévání v kruhu přátel Palackého silně ovlivnilo Tomáškovo vlastenecké cítění a touhu postihnout svérázné rysy české národní hudby. Toto snažení projevoval i literární tvorbě.

Při studiích na gymnáziu v Praze se těšil především na filosofii, ale studia na vysoké škole musel volit podle chudobné kapsy svého bratra kaplana Antonína, který se o Václava staral po smrti rodičů. Místo studia theologie nebo lékařské vědy musel studovat práva, aby se z něho stal v dospělosti zajištěný úředník. Tomášek, přes žalost svého bratra Antonína s dokončením studií práv nespěchal, a když je dokončil, z vlastního zájmu se zabýval anatomií a chirurgií, avšak k doktorátu se pro samou hudbu nemohl odhodlat.

Antonínova finanční pomoc nestačila, a proto si Václav přivydělával výukou hry na milovaný klavír ve šlechtických domech. A právě tehdy zasáhla náhoda, jako již několikrát v Tomáškově životě.

V době, kdy se chystal komponovat operu Serafium na libreto svého věrného gymnaziálního přítele J. J. M. Dambeka, pohroužil se do komponování skladby na text balady Lenora od tehdy známého básníka Bürgera. Tato balada lákala ke zhudebnění Tomáška již dříve, ale teprve jako jednatřicetiletý ji skutečně zkomponuje. Lenora z roku 1805 tak okouzlí hraběte Jiřího Buquoye, který často sídlil ve svém knížecím domě v Praze, že nabídne Tomáškovi dobře zajištěnou službu. Hrabě Buquoy byl sám nadšeným Tomáškovým žákem a nabídka takového druhu se neodmítá.

Materiálně zajištěn po dalších osmnáct let využívá ochranných křídel Buquoyových a pokračuje ve své hudební práci, dělíce ji na činnost učitelskou, neboť hrabě mu v takové práci nebránil, i v skladatelském díle. Svědčí o tom smlouva, kterou jako byť nedokončený právník nechal Tomášek sepsat.

Hrabě Jiří Buquoy se zavazuje ve smlouvě, že přijímá Václava Jana Křt. Tomáška do svého domu jako skladatele za roční plat 400 fl. (zlatek) vedle volného bytu, stravy, dříví, světla, zaváže-li se Tomášek doprovázeti hraběte na jeho cestách, dobu od počátku května do konce října stráviti na statku pana hraběte, tam působící hudebníky organizovati a připraviti je k provedení skladeb, budou-li děti, má je vyučovati hudbě, a má mu dáti první opisy všech Tomáškem nově složených skladeb. Skladby psané přímo pro hraběte budou přiměřeně honorovány zvlášť. V zimě (od 1. listopadu do posledního března) smí Tomášek v Praze vyučovati ve dvou soukromých domech.

Hrabě Jiří Buquoy, který později věnoval odbornou pozornost matematice, přírodním vědám a hospodářství, svou vzdělaností a nadhledem rozpoznal mimořádný Tomáškův talent a zajištěním jeho existence pomohl mu věnovat se cele hudbě. Tak se Buquoy zasloužil o umění Tomáškovo i o rozmach české hudby.

Tomášek ve svých pamětech vzpomíná na hluboký zármutek, který prožíval, když se dozvěděl o katastrofální povodni, kdy se 21. března 1820 propadl ve vsi Stranice na Žatecku kus obce do Ohře, i o mocném dojmu, který na něho učinily trosky Hasištejna.

Avšak nejvřeleji vzpomíná na prostředí Červeného Hrádku.

Tomášek byl od mládí bolestivě sužován dnou. Proto musel pravidelně zajíždět do Karlových Varů, ale především do Mariánských Lázní, kde se seznámil s řadou velkých uměleckých duchů tehdejší Evropy, mimo jiné právě s Goethem. A v Mariánských lázních se upevnil i jeho citový vztah ke jeho žačce Vilemíně Ebertové, dceři dvorního rady, doktora práv a velkého pražského vlastence Michaela Eberta. Milostný vztah byl zpečetěn v roce 1824 sňatkem, avšak nepříliš šťastným, protože mezi manželi byl pětadvacetiletý věkový rozdíl.

To již byl Tomášek z Buquoiových služeb vyvázán. Zda by se v dobách pozdějších, kdy se kolem jeho ženy točil známý pražský krasavec a pozdější ředitel pražské konzervatoře J. B. Kittl, raději do hraběcích služeb nevrátil, již není známo, protože Tomášek svou autobiografii dovedl jen do roku 1823, kdy ještě na Červené hrádku pobýval a nepřestával blahořečit Jiřímu Buquoyovi, který to toho roku po červnové operaci do Marianských Lázní sám poslal.

Ve vlastním životopise projevuje Tomášek ke svému ušlechtilému a osvícenému mecenáši hlubokou úctu.

Václav Jan Tomášek zemřel v Praze 9. dubna 1850.