Menu
Město Jirkov
jirkov

Jaroslav Cinybulk

Jaroslav CinybulkPocházel z Prahy, do které oba jeho rodiče přišli ze Zálezlic u Mělníka. Jaroslavova matka Anna, rozená Ciniburková, byla švadlena a otec Josef Cinybulk se vyučil kolářem. Jaroslav se jim narodil 5. dubna 1930 a o rok později do rodiny přibyla dcera Drahuše.

V Praze prožil Jaroslav dětství i školní a studijní léta. Později litoval, že mnohem více času trávil v protileteckém krytu ve sklepě měšťanky než při vyučování, že za leteckých poplachů byl nucen chodit do školy pouze ve vymezený čas a v poslední zimě války již jen pro úkoly do vymrzlé třídy. Celý život měl pocit, že má mezery ve vzdělání. I pražský Amerlingův mužský ústav učitelský byl totiž nucen ve zkráceném řízení ukončit maturitou v roce 1948, o rok dříve, protože v zemi chyběli učitelé, a to zejména v pohraničí.

S prací s žáky a vůbec s lidmi měl pramálo zkušeností, vědomosti musel získávat jinak. Pomohly mu letní tábory, na nichž byl třikrát vedoucím skupiny dětí, pravidelně cvičil s Dělnickou tělovýchovnou jednotou a vstřebával vlastnosti lidí v evangelické mládeži. A zároveň každý rok od léta 1945 jezdíval ke strýci na zemědělskou brigádu. V 16 letech propadl turistice a tato vášeň ho již neopustila.

Bylo mu sotva osmnáct, když si ze seznamu míst, kam se měl hlásit do učitelské služby, měl vybrat. Zvolil dvě: Teplicko a Chomutovsko. Teplice trochu znal, měl tam tetu, v Chomutově nikdy nebyl. Vsadil na osud, a proto si hodil korunou. Zároveň se rozhodl, že nevyužije možnosti tříměsíčního prázdninového volna, že nastoupí hned. A tak se v dobytčáku vybaveném dřevěnými lavičkami vydal po železnici do Chomutova. Tajemník Okresního národního výboru v Chomutově ho přidělil do Strupčic. Tam Jaroslav Cinybulk zahájil v červnu roku 1948 svoji pedagogickou dráhu. Avšak již na konci měsíce mu školní inspektor sdělil, že od září bude učit v horách.

Jaroslav CinybulkPřestoupil do Blatna a tam pobyl čtyři školní roky. Učil v dvojtřídce i jednotřídce, bydlel na faře i ve škole. Učil děti z Blatna i z okolních vsí. Brzy v horách poznal přátelské sousedy nejen proto, že byl učitel, a tedy osoba tehdy velmi vážená, ale i pro svoji chuť kdykoli pomoci při zemědělských pracích. A také v Blatně založil knihovnu, kterou zásobil z otcových sbírek knih.
Armáda si na Jaroslava vzpomněla pozdě, rukoval až na podzim 1952. Po dvou letech se opět vrátil na Chomutovsko, ale již nikoli do Blatna. Byl pověřen řídit obecnou školu v Drmalech. Žil tam, vedle práce s dětmi vedl také školní kroniku a opět se snažil vybavit ves knihovnou. A především se zamiloval do své kolegyně Františky. Oženil se s ní a Františka mu v roce 1959 dala dceru.

Změna správního uspořádání republiky v roce 1960 se dotkla také obecních škol. Jaroslav Cinybulk tak drmalskou školu uzavřel a nastoupil do Jirkova, do základní školy v Chomutovské ulici. V roce 1961 se do Jirkova s rodinou také přestěhoval. To již rok studoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a s aprobací matematiky a výtvarné výchovy ji v roce 1965 dokončil. Ve stejném roce převzal řízení školy a ředitelem byl až do roku 1970.
Čistky v pedagogických sborech po nástupu normalizace neminuly ani Jaroslava Cinybulka. Z funkce ředitele byl odvolán a přeložili ho do školy v Nerudově ulici. Tam matematiku, geometrii a výtvarnou výchovu učil až do odchodu do důchodu v roce 1990. Na škole však zůstal dalších 12 let a učil dílenské práce.

Jaroslav Cinybulk však nebyl jen pedagog. Jeho znalosti výtvarného umění byly proslulé, od sklonku 60. let pořádal a moderoval výstavy zejména českých malířů a grafiků v Klubu pracujících, později spolupracoval s Galerií Jirkov. Sám tvořil, avšak z nepřeberného množství svých vlastních výtvarných, grafických a fotografický děl zveřejnil jen málo a pouze malý soubor grafik věnoval darem Oblastnímu muzeu v Chomutově.

Aktivní byl do velmi vysokého věku. Zasedal v komisích výtvarných soutěží, odborně zpracoval a publikoval působení sochařů Jana a Ferdinanda Maxmiliána Brokofových na Červeném hrádku a v Jirkově. Svými cennými překladatelskými schopnostmi a znalostmi kurentu pomohl mnoha badatelům při výzkumu německých pramenů k historii Jirkova, podílel se na vzniku řady publikací věnovaných dějinám města a pustil do mnohaletého bádání po svých předcích. Po skonu milované ženy Františky své úsilí ještě znásobil, žal nad všemi rodinnými tragédiemi zaháněl prací.

Do jeho vysokého věku ho lidé potkávali v ulicích města, pravidelně a rád se toulal odlehlými kouty Krušných hor i jinde v Čechách. Dlouhé „výšlapy“ mu byly potěšením nadevše. Až vleklé zdravotní potíže mu začaly ubírat sil.

Poslední měsíce života trávil trvale u své dcery Hany ve Vysokém Mýtě. K tomuto východočeskému městu našel vztah již dříve a i jemu věnoval svá bádání a vědomosti. Tam také udolán těžkou nemocí v neděli 3. října 2021 v 91 letech zemřel.

7. září 2022 bylo uděleno Jaroslavu Cinybulkovi čestné občanství města in memoriam za dlouholeté zásluhy na poli pedagogiky a trvalé přínosy v kulturně-společenské oblasti, zejména v historiografii a výtvarném umění v Jirkově.

(Zpracoval Michal Bečvář, kronikář města)