Městský úřad Jirkov
nám. Dr. E. Beneše 1
431 11 Jirkov
Telefon: 474 616 411
E-mail: podatelna@jirkov.cz
Datová schránka: 9zcbsra
IČO: 00261904
Otevřeno pro veřejnost:
PO a ST 8:00-17:00 h.
ÚT, ČT, PÁ 8:00-13:00 h.
Prohlídka městských sklepů
V roce 1555 postihl Jirkov veliký požár. Tehdy bylo okamžitě započato se stavbou Dlouhého sklepa, nazývaného též „pískový sklep“. Stavbu pravděpodobně nařídil majitel panství Kryštof z Karlovic. Zda rozhodnutí razit v pískovci sklepení skutečně ovlivnil požár, nelze doložit. Obrovský požár Pražského hradu v roce 1541 zničil knihovnu a archiv včetně Zemských desek s důležitými listinami, proto mohly být obavy zdejšího majitele panství i měšťanů oprávněné. Sklepy kromě využití k ochraně zboží, potravin, zásob a listin v případě požáru a dalších živelných katastrof mohly hned zpočátku sloužit pivovarnictví, nejstarší podnikatelské tradici Jirkova. První písemná zmínka o sklepích je z roku 1596, kdy už bylo dílo dokončeno. Stavitelem sklepů na počátku jejich vzniku byl purkmistr Štěpán Engerle. Podle některých pramenů měly mít sklepy až 150 oddělení.
Ve stejné době vznikalo v těsném sousedství Dlouhého sklepa druhé, daleko rozsáhlejší a mnohem významnější podzemní dílo. Důležitou postavou v příběhu Dlouhého sklepa je zmíněný Kryštof z Karlovic (1507 – 1578). Ten v roce 1554 koupil panství Červeného hrádku a městečko Jirkov od Jana z Veitmile. Kryštof z Karlovic se o správu panství nestaral, spíše je zanedbával a postupně rozprodával. Přesto Jirkovu nesmírně prospěl. Byl typickým renesančním člověkem 16. století, byl vzdělaný, zajímala ho věda a umění, a především podnikání. Právě jeho podnikatelský duch Jirkov pozdvihl na nebývalou a v budoucnosti již nezopakovanou hospodářskou úroveň.
Tento saský šlechtic měl vysoké postavení v úřadu vlády české koruny. Nesl tituly kurfiřta a císařského rady a dědičného rytíře Svaté říše římské a, což je v případě podzemí důležité, titul horního (důlního) hejtmana z Jáchymova. Jeho zkušenosti mu napovídaly, že v Jirkově a v jeho okolí se může nalézat ložisko kamenečné břidlice. Nemýlil se. Proto v těsném sousedství Dlouhého sklepa začala v roce 1556 těžba kamence v dole, který byl později pojmenován Svatý Kryštof. Většina kamencové rudy a výrobků z ní směřovala do zahraničí. Důl byl i přes pozdější hospodářské potíže vytěžován do 30. let 17. století. O významu důlní těžby svědčí i tehdejší vznik dvou nových sídlišť města, přesněji hornických předměstí - Horního a Dolního cechu, jejichž názvy přetrvaly až donedávna.
Na rozdíl od Dlouhého sklepa měly kamencové doly pro město nesmírný význam. Jirkov se rozrostl o nové domy a rychle stoupl počet nových obyvatel, kterými byli převážně Sasové. V městě se usadila řada řemeslníků, mistrů, dělníků, ale i měšťanů, vznikala nová podnikatelská odvětví. Kryštof z Karlovic počátkem 60. let 16. století založil první papírnu, druhá vznikla roku 1596. V provoz byly uvedeny cihelna, železářská výroba a hřebíkárna. Na tehdy novém náměstí koupila městská rada v roce 1581 dům, který nechala přestavět na novou radnici, v níž městský úřad a vedení města působí dodnes. Ke konci 16. století měl Jirkov špitál a chudobinec a dřevěný vodovod s několika žlaby.
Na konci 16. století se Jirkov mohl chlubit, že příležitosti nenadálé prosperity využil dokonale. Avšak smrtí Kryštofa z Karlovic začaly vleklé soudní spory, které souvisely se zadlužením dolu a s majetkoprávními nároky na důl. Zároveň se Jirkov začal potýkat s celkovou změnou společenské atmosféry v tehdejších českých zemích.
Sasové povolaní Kryštofem z Karlovic sebou zároveň přinesli víru protestantskou, luteránskou. Protestanti však od roku 1588, kdy panství převzal bigotní katolík Jiří Popel z Lobkovic, neměli na růžích ustláno. I když později Lobkovic upadl u císaře v nemilost, situace v Jirkově se příliš nezlepšila. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 pak většina obyvatel město chvatně opustila. Běsnění třicetileté války dílo zkázy dokonalo. Jirkov byl několikrát vypleněn a z hradu Červený hrádek se stala ruina, až v poválečném klidu přestavěná na barokní zámek.
Dlouhý sklep jako by historické události míjely. Nemáme žádný důkaz, že například v době třicetileté války nesloužil jako úkryt pro obyvatele. V městě po dobu vleklého válečného konfliktu totiž řádila vojska všech zúčastněných armád. Je však divné, že by obranný charakter podzemí objevil až wehrmacht, který zde za 2. světové války budoval kryt a zázemí pro své velitelství. Zda byl sklep využíván k jinému než pivovarnickému účelu, nelze doložit. Ve sklepích lze předpokládat lokální těžbu uhlí, avšak mizivého hospodářského významu, majitelé domů zde zároveň mohly vytěžovat písek, což bylo výhodné zejména v zimě. Zmínky o podzemí jsou v průběhu stoletích sporadické a týkají se pouze údržby nebo povolení k ražení nových větracích komínů. Z počátku 40. let 19. století se zachovaly záznamy o prodeji sklepů jejich vlastníky ve prospěch sjednoceného jirkovského pivovarnictví. Výroba piva v Jirkově je patrně nejvýznamnější podnikatelskou aktivitou města v jeho dějinách. Právě ve spojení s pivem náhle stoupá význam Dlouhého sklepa, zdánlivě obyčejné světské, hospodářské stavby.
V Jirkově bylo povoleno vařit pivo v roce 1443 a od roku 1480 již místní právovárečné měšťanstvo smělo vařit a čepovat pivo světlé. Pozdější vybudování Dlouhého sklepa se kladně podepsalo na kvalitě a oblibě jirkovského piva. V podzemí totiž pivo kvasilo a také se uskladňovalo. Právě z doby budování sklepů, kdy stály v Jirkově dva pivovary, pochází legenda, že jirkovské pivo měl v oblibě Rudolf II., proto místní pivo nesmělo chybět při stolování na císařském dvoře. I za třicetileté války a po ní, kdy kvalita piva v Čechách všeobecně velmi poklesla, si jirkovské pivo udrželo dobrou pověst.
Na přelomu 16. a 17. století působilo v Jirkově hned 100 právovárečných občanů. Situace na počátku 19. století nebyla jiná. Dozor nad rozptýleností vaření piva se nelíbil finančnímu úřadu. Proto společnost pivovarníků, která vznikla již v roce 1443, nechala od roku 1841 vystavět poblíž kvasných sklepů nový pivovar. Tím ztratily na významu dva tehdejší menší pivovary ve městě, jedinou konkurencí zůstal Červenohrádecký (Panský nebo také Knížecí) pivovar na východním okraji města. Ten však ve 20. letech 20. století zanikl. Ve stejné době také zcela poklesl význam Dlouhého sklepa, protože Měšťanský pivovar měl od roku 1901 dokončené vlastní sklepy.
Osud pivovaru, který z rozhodnutí funkcionářů ukončil svou činnost v srpnu roku 1976, se zpečetil v dubnu roku 2006, kdy byl majiteli pozemku zbourán pro stavbu obchodního řetězce Tesco. Nezanikly však sklepy, které byly majiteli domů kolem pískovcového pahorku využívány ještě v meziválečných letech a které po roce 1945 opanovali už jen dobrodruzi a novodobí prospektoři, kteří ve snaze nalézt poklady řadu stěn zničili a některé chodby propojili. Zmíněný wehrmacht přišel do Jirkova v říjnu roku 1938 a město opustil až počátkem května 1945, těsně před vstupem sovětských vojsk do Jirkova. Wehrmacht zanechal v podzemí stopy v podobě některého značení chodeb, především je autorem vodících pruhů na stropech a stěnách vyzděných chodeb, aby vojáci a poslové nezabloudili. V dodnes označené místnosti sídlilo velitelství, do něj ze spodních partií ústila chodba, kterou vojáci při ústupu z města zavalili. V podzemí hodlal wehrmacht vybudovat kryt nejen pro sebe, ale i pro obyvatele města, protože průmyslové závody v okolí a vůbec celá oblast byly od roku 1944 často bombardovány. Jirkov se však cílem náletu nikdy nestal.
Na krytu pracovali především ruští zajatci. V Jirkově byli v zajetí nebo na nucených pracích také Holanďané, Francouzi, Němci a Češi. Stopy po jejich práci jsou dodnes patrné, kromě zátesků pro dřevěné výztuže jsou dodnes čitelné některé nápisy a jména. Původní rozsah podzemí znám není. Map se zachovalo jen málo, nejstarší a pouze částečná je z roku 1928, podrobnější pochází například z roku 1972. Výklad k ní pochybuje, že by podzemí o celkové délce 1 260 metrů mohlo mít 150 oddělení, proto je možné, že řada sklepů vzala za své při budování pivovaru ve 40. letech 19. století. V červnu roku 2006 navíc část podzemí zanikla ve prospěch hypermarketu Tesco, dnes mají chodby délku přibližně 850 metrů.
Kolem podzemí je řada legend. Potvrzeno je však jen napojení sklepů na někdejší štoly kamencového dolu, propojení sklepů s dnes nepřístupnými prostory pod náměstím a dále až k někdejšímu Červenohrádeckému pivovaru, který stál přibližně u židovské synagogy v ulici 5. května, kde je nyní sběrna odpadových surovin. Podzemní prostory pod náměstím byly také čile využívány. Některé zmínky připomínají, že tu byl žalář pro těžké zločince, který však byl už v roce 1857 zasypán. Zdejší sklepy sloužily také jako sklad soli a tabáku.
Neprokázané a z geologických důvodů i nemožné je tradované propojení se zámkem Červený hrádek. Připojeno není ani předpokládané, ale již zničené podzemní prostory pod kostelem sv. Jiljí, jak tvrdí ústní legendy a dokonce i jeden písemný pramen. Renesanční Dlouhý sklep se vedle kostela sv. Jiljí a městské věže řadí mezi nejstarší památky Jirkova. Je vůbec nejstarší, v původní podobě dochovanou stavbou na levém břehu řeky Běly. Jeho existence byla poprvé ohrožena na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy se v Jirkově překotně bouralo a opět stavělo. Ve prospěch panelových domů kolem jádra města padlo 71 starých domů. Avšak sklepy zůstaly nakonec ušetřeny.
V roce 2003 se do podzemí propadl dobrovolný hasič. Pád se obešel bez zranění, ale město muselo najít způsob zabezpečení podzemí. Tehdy se opět o osudu sklepů rozhodovalo. Uvažovalo se dokonce o komplexním zasypání chodeb elektrárenským popílkem. Odborníci z firmy Speleo však nabídli sanaci poškozených míst. Spolu s místními aktivisty prokázali nedozírnou hodnotu sklepů a navrhli městu, aby podzemí bylo nabízeno veřejnosti a turistům jako jedinečný podzemní labyrint. Proto mohla být část jirkovské pamětihodnosti v květnu roku 2005 na 6 dní poprvé zpřístupněna. Navštívilo ji tehdy 6 197 lidí. Snaha vedení města, odborníků z firmy Speleo a dobrovolníků z místního Volnočasového centra byla korunována úspěchem.
Na podzim roku 2006 byly brněnskou firmou TCHAS dokončeny práce na trvalém zpřístupnění historického podzemí.
Od 29.03.2011 byly Městské historické sklepy prohlášeny Ministerstvem kultury, úsekem státní památkové péče, kulturní památkou.