Menu
Město Jirkov
jirkov

Miroslav Záleský

Miroslav ZáleskýV rodině ruského legionáře a ctitele T. G. Masaryka pana Záleského se postupně narodily tři děti. Malý vesnický obchůdek se smíšeným zbožím neumožňoval bezstarostný život, ale všem třem sourozencům bylo umožněno vystudovat vysokou školu. Rodiče považovali za samozřejmou povinnost vybavit své děti do života kvalitním vzděláním.

11. srpna 1927 přišel v Černé Hoře v okrese Blansko na svět Miroslav.

O jedenáct let později vstoupil do primy klasického gymnázia v Brně, kde v červnu roku 1946 odmaturoval. V Brně už zůstal.

Masarykova univerzita ho lákala tolik, že si vybral obor všeobecného lékařství na lékařské fakultě a začal studovat.

Promoval 8. září 1951 a tehdejší politický systém a rozmisťovací praxe ho postavila před problém: buď odcestovat na Slovensko nebo odejít, jak se tehdy říkalo "budovat pohraničí" do Severočeského kraje jako sekundární lékař. Vybral si to druhé.

Na Krajském národním výboru v Ústí nad Labem mu tehdejší vedoucí odboru Kupšovský nabídl tři možnosti: pracovat buď na TBC oddělení Bukov či na psychiatrickém oddělení v Ústí, nebo v okresní nemocnici v Chomutově na chirurgickém oddělení.

Mladý lékař pod vlivem brněnského profesora Tejšla inklinoval k dětskému lékařství. Nabídky z ústeckého KNV pediatrické oddělení neobsahovaly, a protože TBC i psychiatrie měla k dětskému lékařství příliš daleko, zbyla k výběru jen chomutovská nemocnice, kam se ještě téhož dne mladý lékař rozjel.

Byl pátek večer a první oslovení: "Pane doktore," zaznělo z úst vrátného, který příchod nové lékařské posily oznámil telefonicky doktoru Čadovi, řediteli nemocnice a primáři chirurgie v jedné osobě.

Primář Čada pozval MUDr. Záleského až na pondělí a rovnou na chirurgii. Mladý lékař tak měl čas dojet domů a oznámit svým rodičům, jak pořídil.

V pondělí ho vrchní sestra ubytovala přímo v nemocnici na pokoj, který sdílel s dalšími dvěma lékaři. Někdejší lékařské pokoje se nacházely v místech dnešního rehabilitačního oddělení.

V celé nemocnici tehdy pracovalo 12 sekundářů, z toho 4 na chirurgii. MUDr. Záleský dostal na starost tzv. "špinavé oddělení" ženské chirurgie. Na oddělení tehdy léčili především záněty prsů kojících matek, a protože léčba antibiotiky byla tehdy v začátcích a byl jich velký nedostatek, byly chirurgické zákroky u takových pacientek denním chlebíčkem. Noční služby a služby ve dnech pracovního volna se počítaly do pracovní doby, konávaly se bez finančních příplatků.

Přesto si MUDr. Záleský nalezl čas, aby se zašel podívat na dětské oddělení, kde byl primářem MUDr. Václavek. V té době se v republice začala pediatrii věnovat pozornost. V Praze-Podolí byl založen Ústav pro matku a dítě a byl tam přijat jeden lékař z dětského oddělení v Chomutově. Na volné místo, které se po něm uvolnilo, se pak podařilo primáři Václavkovi získat z chirurgického oddělení doktora Záleského. Protože se ani Čada, ani ošetřující jeptišky nechtěli s odchodem doktora Záleského z chirurgie smířit, přemlouvali ho, aby zůstal.

1. března 1952 začal MUDr. Záleský uskutečňovat svůj sen: léčit děti. Práce bylo hodně a často se stávalo, že zůstal na oddělení s primářem sám. A byly doby, že třeba tři týdny vůbec nevyšel z areálu nemocnice, aby se toulal městem, ve kterém pracoval. Nový lékař si dělal vizity i v době, kdy nesloužil. "Žil jsem na oddělení", říkal tomu.

2. února 1953 musel nastoupit k dokončení vojenské základní služby. Protože část vojenské přípravy si odbyl již při studiích na fakultě, měl sloužit jen 21 měsíců. Tak přišly měsíce putování v zelené uniformě po celé republice: v Gajerových kasárnách v Hradci Králové (dnes je zde vietnamská tržnice) prošel školou pro důstojníky v záloze, po 6 měsících byl přidělen k útvaru vnitřní stráže v Praze. Po týdnu již odjel na Ostravsko kontrolovat vojenské zdravotnické služby, v Levoči s ubytovací skupinou zajišťoval ubytování pro 2 000 vojáků, ale jako vojenský lékař tu nezůstal, byl přeložen do Záluží u Mostu na štáb vnitřní stráže, která zajišťovala ostrahu velkých podniků pod Krušnými horami proti nepřátelům. Zde měl doktor Záleský kontrolovat odloučené posádky u oněch podniků v širokém okolí. Kontroly takové posádky trvaly vždy několik dnů a toho mladý lékař využíval, aby zajel do chomutovské nemocnice a zde z vlastní píle vypomáhal, třeba na chirurgické ambulanci.

Do civilu se vrací 15. listopadu 1954.

Na jeho pracovní smlouvě je napsáno, že bude pracovat 48 hodin týdně, z toho na lůžkovém oddělení 36 hodin a 12 hodin bude zajíždět do Jirkova a okolí. Tak hned po návratu z vojenské služby začal pracovat v terénu, kde se zakládaly poradny pro matku a dítě, aby se snížila tehdy vysoká kojenecká úmrtnost v naší republice. Z Chomutova dojížděl autobusem, vlakem nebo sanitkou do poraden pro kojence v Jirkově, v Ervěnicích i v Novém Sedle, v Kundraticích i v Dřínově, v Albrechticích, Strupčicích, ve Vrskmani a v Otvicích i v Boleboři.

O dva roky později se vedle poraden začala provádět i kurativa. To už doktor Záleský sloužil jen v Jirkově, protože v dubnu 1955 dostal novou pracovní smlouvu, kde bylo stanoveno, že je přeložen na plný úvazek do dětského střediska v Jirkově. Zdravotní středisko sídlilo nejprve v Mlýnské ulici, pak v ulici Chomutovská a nakonec v nové budově polikliniky.

V zápětí po svém přeložení do Jirkova dostal výpověď ze služebního bytu v nemocnici a bylo mu nabídnuto bydlení v několika chomutovských pavlačových bytech bez sociálního zařízení. Lékař si našel ubytování raději v Jirkově. Bydlel nejdříve krátkou dobu v ulici B. Němcové, pak v jeslích ve Wolkerově ulici a od roku 1958, kdy se oženil, opět v ulici B. Němcové. V roce 1963 se přestěhoval do Koněvovy ulice.

Byt, nejprve nájemní, si zveleboval jen pomalu.

Práce lékaře ho zcela pohlcovala: dopoledne ordinace pro nemocné, odpoledne poradny pro kojence, návštěvy nemocných dětí, péče o děti v jeslích a v mateřských školách, to vše nejen v Jirkově, ale v celém přilehlém obvodě. Plnil také funkci školního lékaře pro základní školy. Staral se o děti v Dětském domově ve Vysoké Peci. Nejprve pěšky městem, než si pořídil svou první škodovku, pak na vlastní náklady jízdy automobilem. Pracovní doba nebyla prakticky ohraničená. Vyjít z domu "jen tak na procházku" s manželkou či malou dcerkou se mu podařilo málokdy a to byl ještě požádán o návštěvu k nemocnému dítěti ("když už jdete kolem"), nebo byl alespoň požádán o lékařskou konzultaci. K tomu jedenkrát až dvakrát týdně noční pohotovostí služby, po nichž nenásledoval odpočinek, ale normální celodenní ordinace. Ani volných nedělí a svátků mnoho nebylo. Neměl čas na rodinu a už vůbec ne na rekreaci, či sport. Musel si však najít čas pro soustavné sledování moderních trendů v medicíně a vzdělávat se.

Odměnou mu měl být názor, že: "Vy jste správnej socialistickej lékař, visíte na věšáku a kdykoli jste na sundání."

Rok plynul za rokem. Začal se zabývat alergologií, která se stávala stále aktuálnějším oborem lékařské činnosti. Studoval novinky z lékařské praxe, neboť tempo objevů v tomto oboru lidské činnosti se stalo závratným. V roce 1968 byl pověřen založením a vedením okresní alergologické poradny pro děti v Chomutově. Kromě svých povinností v Jirkově tam dojížděl. Sportovně založený muž se na požádání stal lékařem Horské služby na Pyšné, kde pracoval 20 let.

Svou klidnou a nekonfliktní povahou si doktor Záleský získával úctu spolupracovníků, ale i pacientů.

V roce 1971 dostal doktor za svou práci ministerské ocenění.

Svému jirkovskému pracovišti zůstal věrným plných čtyřicet let, až do odchodu do důchodu v roce 1995, kdy mu bylo 68 let.

21. února roku 1996 se stal čestným občanem Jirkova.

Zasloužil si obě uvedená uznání.

Léčil tři generace jirkovských obyvatel, z nichž mnohé znal nejen jménem, ale i jejich zvyky a životním stylem. Tyto znalosti mu pomáhaly v práci stejně jako studium nových lékařských poznatků a postupů.

Miroslav Záleský zemřel dne 25. srpna 2005.