Menu
Město Jirkov
jirkov

Mgr. Vladimír Bečvář

Mgr. Vladimír BečvářVladimír Bečvář, vynikající pedagog Chomutovska, oblastní školní inspektor, ochotnický herec a režisér, člen okresní rady ochotníků a okresního knihovnického sdružení, ale i kronikář a píšící oblastní historik, se narodil 20. června 1938 v rodině podruhyně a zedníka v Třebízi na Slánsku. Ve svém rodišti ještě stihl navštěvovat první třídu, avšak jeho sestra Růžena se narodila již ve Starém Březenci, kde se rodina krátce po skončení druhé světové války usadila. Po absolvování jirkovské základní školy studoval Vladimír na teplické čtyřleté pedagogické škole, na níž v roce 1957 maturoval.

Po návratu z dvouleté vojenské služby nastoupil na dvoutřídní školu v Březenci, kde také vedl obecní knihovnu. Od září roku 1961 začal učit na nově otevřené devítileté škole v Nových Ervěnicích a po doplnění vysokoškolského vzdělání na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem se stal učitelem dějepisu a českého jazyka. Jeho nevšední, neotřelý, velmi osobní přístup k výuce měl vynikající výsledky a brzy mu přinesl nejen oblibu mezi žáky a jejich rodiči, ale i obdiv kolegů a nadřízených, a tak byl jmenován vedoucím okresní sekce učitelů občanské výchovy a také do výběrové skupiny učitelů, kteří by se měli stát řediteli škol. Jenže doba již Vladimíru Bečvářovi nepřála.

Jako nestraník sice nemusel svůj postoj proti okupaci v srpnu 1968 skrývat, ale ani se za něj omlouvat, a právě to mu režim neodpustil. Nadále již v Jirkově učit nesměl. Od roku 1970 dojížděl učit do Kundratic a poté krátce do Údlic (1975). Učil na dvou školách v Chomutově (1975–1991). Nesměl však mít třídnictví v 9. třídách ani v nich vyučovat dějepis a češtinu. Tlak režimu dostihl i Vladimírovu rodinu. Jeho dvěma dětem bylo vyšší vzdělání zapovězeno, střední školu, ale pouze technického typu, ještě směl studovat syn Michal, dcera Miroslava mohla dojíždět již jen do učiliště.

Po rehabilitaci v roce 1990 krátce řediteloval na 2. ZŠ v Jirkově (1991). Tehdy vznikala nová oblastní školní inspekce a její vedoucí ho oslovil, zda by mu s prací inspektorátu nepomohl. Vladimír Bečvář souhlasil a stal se školním inspektorem, později i oblastní školní inspekci vedl. Nebyl však jen pedagogem.

Ač sotva vzdělána, Vladimírova matka ráda četla, ale především milovala divadlo a svoji lásku přenesla i na syna. A když se k jeho zanícení divadlem a později filmem – po maturitě se zúčastnil čtyřdenních přijímacích zkoušek na FAMU – přidaly i zkušenosti s divadelním kroužkem v Březenci, Vladimír Bečvář se na přelomu 50. a 60. let stal členem jirkovského divadelního spolku J. K. Tyl. Tehdy také u divadla potkal svoji budoucí ženu Evu. Vladimír hrál, zejména však režíroval. V Jirkově uvedl světovou jevištní premiéru hry Ivana Raose Měly by se zachovat zelené světlušky. Od roku 1964 se nápady i organizací podílel na většině kulturních a společenských počinů legendárního Klubu pracujících v Jirkově. Vedle aktivit s jirkovskými ochotníky spolupracoval zejména v 70. letech s divadelním souborem Karel Čapek Závodního klubu železničářů v Chomutově. Moderoval koncerty Jirkovského dětského sboru a Komorního ženského sboru a i přes potíže za normalizace byl v Klubu pracujících v Jirkově u zrodu pořadů Kavárna pro Ženy, Chlapklub nebo Večery pod lampou. A jako jeden z předních činovníků Klubu pracujících stál na prahu 90. let u jeho proměny v klub Dolní sněmovnu a aktivně se podílel na většině jejích počiMgr. Vladimír Bečvářnů.

V roce 1982 mu bylo národním výborem nařízeno vést městskou kroniku, tehdy nemohl tušit, že ji povede celé čtvrtstoletí. Nově nabyté vědomosti městského kronikáře zúročil a věnoval se publikační činnosti. Zajistil překlad Gregerovy Historické kroniky města Jirkova z roku 1841 (1997) a podílel se na překladu Penslerových Dějin města Jirkova a zámku Červený hrádek z roku 1928 (1998). V roce 2000 publikoval knihu Historická data Jirkova a jeho obcí, se synem Michalem napsal knihy Společenské, kulturní a sportovní dění v dějinách Jirkova (2005) a Život z kamene (2006) o městečku Ervěnice a velkodolu ČSA.

Pedagogické a společenské aktivity Vladimíra Bečváře přervalo až náhlé těžké onemocnění v září roku 2004. Nemoc mu již aktivní činnost nedovolovala, a přestože se snažil být i nadále užitečným městskému společenskému dění, ale především potřebám rodiny, tušil, že se jeho zdravotní stav jen zhorší. S přístupem k realitě jemu vlastním však v sobě trochu nadpozemské naděje živil. Vladimír Bečvář zemřel 9. ledna 2015 ve věku nedožitých 77 let.

Jeho odchod zaskočil nejen jeho nejbližší, ale i mnohé jeho kolegy, spolužáky a přátele z Jirkova, z Čech, ale i ze zahraničí.

7. září 2022 bylo uděleno Vladimíru Bečvářovi čestné občanství města in memoriam za dlouholeté zásluhy na poli pedagogiky a trvalé přínosy v kulturně-společenské oblasti, zejména v historiografii a dramatickém umění v Jirkově.

(Zpracoval Michal Bečvář, kronikář města)