Menu
Město Jirkov
jirkov

Jirkovská kronika v knize

Mohou mít kroniky domov?kronika

Rostislav Křivánek

Kroniky jsou psanou pamětí míst a měst. Tendence zapsat událost, která má v dané době zásadní význam, je stará jako schopnost lidí psát. V Jirkově se kroniky psaly od pradávna. Minulost jirkovského kronikářství je tedy daná. Má ale i nějakou současnost? Má! Dokonce současnost v mnohém naprosto jedinečnou. Jirkov se totiž může pochlubit něčím, co nikde jinde v Česku není. Má vlastní kronikárnu. Když současná kronikářka, paní Kristýna Králová, na celostátní konferenci kronikářů hovořila o jirkovské kronikárně, nechápali ji dokonce ani sami písmáci. Co to proboha je?, ptali se. Lepší, než si o tom číst, je vydat se tam. Čtvrtek co čtvrtek odpoledne se může kdokoli přijít podívat do vilky v Chomutovské ulici. V přízemí objeví dvě místnosti s okny do zahrady a zastihne tu jirkovskou kronikářku, učitelku v důchodu, Kristýnu Královou. První, co se od ní dozvíte, je, že navazuje na pětadvacetileté úsilí člověka, který jí v roce 2007 úřad městského kronikáře předával. My už ho dobře známe – zkuste hádat– Vladimír Bečvář. Od té doby pečuje o kroniky a zvelebuje kronikárnu ona. Ženská ruka je ženská ruka. Místnosti, které pamatují řádění dětí z dob, kdy tu byla školní družina, byly v dost žalostném stavu. Vzdutá podlaha, nevlídno, minimum nábytku, záchod nikde. S vědomím, že má na roční provoz kronikárny pět tisíc korun, musela si pomoci, jak se dalo. Město pomohlo a udělalo novou podlahu, vymalovalo, a o zbytek už se museli postarat dárci a podporovatelé a Kristýna Králová sama. Nábytek je povětšinou darovaný, výzdobu zajistily děti z místních škol. Dnes je tu úzkostlivý pořádek, útulno, dokonce i sociální zařízení se podařilo zprovoznit. Zájemci mohou přijít. A také chodí. Nejen na už tradiční Den otevřených kronik, obhlédnout, jak to tu vlastně vypadá, ale pravidelně a z nejrůznějších důvodů. Studenti, novináři, badatelé, i třeba někdo, kdo hledá fotografie svých předků nebo domu, který už nestojí. A nacházejí, protože jirkovská kronikárna, to je neokázalá síň pokladů. Pod sklem je tu k vidění nejstarší dochovaná, takřečená Gregrova kronika (v létech 1836–1840 ji psal Kajetan Gregor a jsou v ní zachyceny dějiny města do roku 1812), německy psaná kronika ze třicátých a čtyřicátých let, ručně psané kroniky zachycující události do roku 1994 i kroniky současné. Tím ale inventář cenností nekončí. Jsou tu vzácné originály kupních listin vztahujících se k dávné historii Jirkova, na dva a půl tisíce katalogizovaných fotografií z novodobých dějin města, knihy výstřižků s články o Jirkově, archivují se tu Jirkovské noviny, ale také nejrůznější plakáty, pozvánky, vstupenky a programy – kronikárna se prostě postupně spontánně rozšířila i o městský archiv. Vůbec nejpodstatnější ale je, že tyhle dvě místnosti plné faktů a zdrojů žijí. Chodí sem děti, které samy sebe označily za Kronikářský kroužek. Jak odrůstají, mění se jejich sestava, ale nikoli jejich vášeň pro věc. Čtyři z nich po čtyři měsíce opisovaly městskou kroniku z roku 1998, jejíž digitální podoba se ztratila! To přece dnes vůbec není běžné, aby byly děti ochotné obětovat volný čas něčemu tak málo „cool“, jako je opisování událostí z doby, kdy ještě nebyly na světě. Děti z jirkovských škol si sem chodí vytvořit projekty – třeba srovnání meteorologických údajů s pranostikami nebo příspěvek k dějinám škol a školství v Jirkově. K tomu všemu samozřejmě přistupuje i činnost nejdůležitější, tedy psaní městské kroniky. Kristýna Králová prohlašuje, že bude kronikářku dělat ještě dva roky a pomalu se začíná poohlížet po svém nástupci. Když se na ni ale člověk dívá a hlavně, když ji poslouchá, těžko tomu uvěřit. Patří totiž k lidem, o nichž mluvíme, k těm, kteří bez nádherného přidělávání si starostí ve prospěch všech už jednoduše nedokážou být.

Úryvek z knihy Příběh hrdého města Jirkova, 2013

Koutek kronikáře Příjemné posezení pro hosty Kroniky města