Představitelé města přišli domů popřát stoleté paní

Bez cizí pomoci vstala ze svého křesla, s každým si potřásla pravicí a s radostí přijala kytici a dárky od města.  

Srdíčko paní Tomáškové už není, co bývalo (má kardiostimulátor), i tak se ale cítí dobře. Nosí také naslouchadlo, což jí umožňuje čile se zapojit do každého hovoru. Je komunikativní a stále jí to dobře myslí.  

Paní Tomášková bydlí se svou sedmdesátiletou dcerou a s vnukem v rodinném domě na Vinařicích. Původem je Volyňská Češka, která se do Jirkova přistěhovala v roce 1947. Vychovala celkem tři děti – dvě dcery a syna. Čtvrt století byla zaměstnána jako jeřábnice v chomutovských Válcovnách.    

Ještě před dvěma lety pracovala na zahradě. Aby „nevyšla z formy“, podniká i v tomto věku alespoň krátké procházky. Odpoledne si krátce zdřímne, ráda také odpočívá u televizních seriálů.

Když ráno vstane, sama si uvaří ovesnou kaši. Zdravá a pestrá strava je pro ni důležitá (stejně jako pro celou její rodinu). Miluje prý ryby, drůbeží maso, doma vypěstovanou zeleninu. Nikdy nekouřila a jen výjimečně si dala stopičku alkoholu. Za její dlouhověkostí stojí nejen zdravá výživa a dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, ale zřejmě i geny.

Na otázku, jaké to je být na světě sto let, paní Tomášková s úsměvem odpověděla: „Já si to nepřipouštím!“.

„Tak hodně zdravíčka a ať jste pořád tak svěží a veselá! Příští rok Vám zase přijdeme popřát,“ rozloučila se s vitální stařenkou starostka Dana Havlátková Jurštaková.