Překvapivé dědictví: Žena odkázala městu byt a milion korun

Neobvyklé bylo už to, že městu zanechala svůj byt 1+2 v Červenohrádecké ulici. Respektive družstevní podíl, protože byt patřil Stavebnímu bytovému družstvu Chomutov. Ten měl hodnotu dvě stě tisíc korun.

To největší překvapení však mělo teprve přijít. Paní Kateřina  totiž městu odkázala také penzijní připojištění. Když se vyřídily všechny formality a pojišťovna odkryla zůstatek účtu, přišel šok. Byl na něm našetřený bezmála milion korun!

„Zaskočilo nás to. Hodně,“  netají se překvapením místostarostka Dana Jurštaková. „Hned jsme ale věděli, že tyhle peníze využijeme tak, aby nesly jméno paní Kateřiny.“

Dávno před tímto zjištěním se město postaralo o pohřeb, protože se nenašel nikdo z příbuzných, kdo by ho vypravil. A žena sama v závěti nijak neuvedla, jak má být po smrti s jejími ostatky naloženo. Začalo také velké pátrání po ženině minulosti. 

Jak zjistili lidé ze sociálního odboru, Kateřina Szernovská žila  v Jirkově od roku 1986. Přestěhovala se sem dva roky po smrti svého manžela, se kterým předtím žila v obci Dnešice na Plzeňsku. Co ji zavedlo právě do Jirkova, nikdo neví. Zemřela ve věku 89 let a jak potvrdili úředníci z právního odboru radnice, pár let předtím se byla sama ptát na možnost odkázat majetek městu.

Pátrání však pokračovalo dál. „Volali jsme do Dnešic, jestli manželé nemají na tamním hřbitově společný hrob,“  popisuje vedoucí odboru školství a sociálních věcí Karel Bernt. "Chtěli jsme totiž, aby jejich ostatky byly uloženy spolu.“ Muž byl prý ale zpopelněn a v Jirkově hrob také neměl.

Město proto  nakonec ženě pronajalo na třicet let místo na epitafní loučce na jirkovském hřbitově a nechalo vyrobit také žulovou pamětní desku se jménem a daty narození a úmrtí.

Zhotovení desky i předplacení místa museli posvětit také radní. Není to totiž standardní postup. Jenže ani odkaz paní Kateřiny nebyl úplně standardní. „Rozhodně si to zaslouží, nikdo z radních o tom ani na chvíli nepochyboval,“  dodala  místostarostka. „Stejně tak si zaslouží smysluplné využití odkázaných peněz.“

Jedno bylo jasné hned od začátku. Odkázané peníze nemohou zůstat jen tak v městském rozpočtu,  aby se takzvaně "projedly". Musí se investovat. A to jménem ženy, která je městu odkázala. Jménem Kateřiny Szernovské.

Jenže jak její odkaz využít a tím uctít co možná nejvíc smysluplně?  Paní Kateřina ve své závěti nic ani nenaznačila. Navíc se po ní nedochovaly žádné věci či vzpomínky, které by napověděly, co měla ráda nebo čemu se věnovala. „Kdyby měla ráda pejsky, uvažovali bychom třeba o útulku. Nebo kdybychom věděli, jestli chodila do sboru, na procházky, na výstavy... Peníze bychom využili tak, jak by  s nimi asi ráda naložila ona,“ naznačuje směr uvažování místostarostka Dana Jurštaková.

Jasné je jedno - žena měla ráda Jirkov. Jinak by už za života neřešila, jak svůj majetek odkázat právě městu.

A tak se další myšlenky místostarostky ubírají ke kultuře, která vytváří duši města. Města, ve kterém paní Kateřina žila jen třetinu života a přesto si ho zřejmě zamilovala. „Určitě chceme také peníze investovat do něčeho, co budou mít lidé na očích, co jim bude sloužit,“  dodává Dana Juršatková.

Zatím poslední myšlenkou je použít peníze na vybudování některé části nového informačního centra v Tyršově ulici. Nějaké, která se bude věnovat historii města. „V úvahu připadá třeba
i bývalá synagoga, která by měla také sloužit kultuře. Nebo zámek. Budeme o tom ještě přemýšlet. Ale bude to příjemné přemýšlení,“ uzavírá místostarostka. Samozřejmostí bude tabulka dokladující, že právě tato část je pořízená z pozůstalosti Kateřiny Szernovské.